Bohužel, v některých místech si ještě konkurují hotely na jedné ulici, místo aby se společně snažily konkurovat hotelům v jiných destinacích. I zde již najdeme takové hotely, které perou prádlo v jedné prádelně, umožňují hostům druhého hotelu využívat bezplatně bazén, předávají si hosty v případě přeplněnosti jednoho, či při speciálních požadavcích hostů.

V rámci většího území však stále spolupráce vázne. Z jedné strany je to pochopitelné. Není jednoduché sjednotit, či alespoň přiblížit, zájmy podnikatelských subjektů, které zajímá především zisk (např. hotely, restaurace, cestovní kanceláře)a na dalších stranách zástupce veřejné správy (např. města a obce), dále neziskové subjekty (např. turistická informační centra, destinační společnosti, sdružení měst a obcí, MAS) a k tomu pak kulturní zařízení (např. muzea, hrady, zámky). Cíle mají různé - zisk, obrat, zvýšení prestiže, osvěta, zvýšení počtu zákazníků… Každý subjekt také jinak chápe podporu prodeje a propagaci. Snaží se pozdvihnout především sebe na vyšší úroveň a plně si neuvědomují, že síla je v celé destinaci. Z druhé strany např. náklady vynakládané na propagaci každého subjekty by byly účinnější, kdyby se daly na jednu hromadu a propagovala se celá destinace.

 

Roli koordinátora a „provokatéra“ ke spolupráci mají sehrávat destinační společnosti.

 

Nestačí však, že to mají v popisu práce.

 

Musí si vybudovat autoritu a získat důvěru co největší množiny aktérů cestovního ruchu v dané destinace. Znáte každý, zda ve vaší destinaci pracuje destinační společnost a pokud ano, oslovila a vyzvala vás někdy ke spolupráci či jste ji kontaktovaly vy?

V rámci využívání evropských fondů je určitou překážkou tzv. veřejná podpora. V projektech musí dostat příležitost všechny subjekty v dané destinaci. Ale tyto subjekty nejsou stejně aktivní a některé spolupráci dokonce odmítají.  A tak se prohlubuje propast mezi veřejným a podnikatelských sektorem. V destinaci Jeseníky – východ to vyřešili tak, že spolupracují pouze se subjekty, které jsou certifikovány a tím i zajišťují určitou úroveň kvality svých služeb. Když je zájem nalézt řešení, tak to jde.

Příklad je z Lipna a ukazuje, že se vyplatí investovat i do dražší infrastruktury, když plodí pro turisty zážitky. Jedná se o Stezku korunami stromů.

Provoz byl zahájen 10. července 2012 a již v roce 2013 se probojovala na 15. místo v návštěvnosti turistických cílů v Česku s 360 tis. návštěvníků. Zařadila se tak mezi velikány typu Národní galerie v Praze, Státní zámek Lednice či Státní hrad a zámek Český Krumlov.

Daleko méně náročnou investicí je samoobslužný Lesní bar uprostřed lesů v Jeseníkách. Bar naleznete u cesty z Horní Lipové, směrem na horu Smrk. Nikdo tam nehlídá odpočívadla s přístřešky, ohništěm, suchým záchodem, plynovou bombou a s nápoji a sladkostmi. Platí se do kasičky, kterou také nikdo nehlídá, a tato zkouška lidské poctivosti dopadá zatím dobře. Bar funguje celoročně. Není ziskový, ale láká do regionu více turistů, a především z něj těží restaurace a turistické cíle v okolí.

Ochotu měnit zaběhlé návyky, předsudky, využití kreativity a poskytování zážitků dovedou turisté vždy ocenit.

„U nás je krásně“ – takto se snažíme nejčastěji nabídnout turistický potenciál turistům. Kdo má čas „to krásno“ nastudovat?

 

Není nás mnoho. Například podnikatelé raději akceptují nabídnutý konkrétní program a předpokládají, že získají zážitek.

 

Bohužel na našem trhu jsou nabízeny cestovními kancelářemi pobyty v hotelích, někdy doplněné o služby, které ten hotel nabízí. Podíl poznávacích zájezdů po Česku pro domácí turisty je minimální. Kombinace více služeb v destinaci je výjimkou. A „krásno“ zabalené do turistického produktu s definicí: „turistickým produktem se rozumí komplex vnitřně provázaných, seriózně fungujících základních a doplňkových služeb, které jsou závazné pro jejich provozovatele, a jenž je umístitelný a uplatnitelný na trhu cestovního ruchu“, je Popelkou. Ze všech stran slyším, že rozhodující je cena a tak se musí nabízet jedna, nejlevnější služba. A co pravidlo marketingu, že zákazník si koupí zboží/službu za jakoukoliv cenu, pokud se pro ni nadchne, pokud ji prostě chce?

 

Kolik je u nás lidí, co utratí desetitisíce až statisíce za cestu na druhou polokouli? Tolik, že pro některé specializované cestovní kanceláře tvoří přes polovinu jejich obratu. Z čeho žijí obchody v Pařížské ulici v Praze? Našly si své zákazníky prodejem zajímavého zboží/služeb.

 

Obava z rizika nasazení nových produktů je pochopitelná. Proč ale nabídka produktů v zahraničí, kde rádi hledáme příklady, takovými produkty netrpí.

Nad kterou nabídkou se více zamyslíte?

První nabídka: 3 dny pobyt v hotelu 3***, využití sauny a vířivky v hotelu, možnost procházek po okolí, půjčovna kol.

Druhá nabídka: 3 dny pobytu v hotelu 3***, návštěva hradu s noční prohlídkou, masáž, návštěva farmy, čajový rituál.

Možná nakonec dospějeme k závěru, že cena druhé varianty bude zajímavá. Ten kdo ji nabízí, dojednal pro mne příznivější cenu, než kdybych si koupil služby samostatně. A právě v mimosezóně, když nerostou houby, nejsou otevřeny hrady, hledám alternativu. Pojďme se pokusit zde na webu www.mimosezonu.cz soustředit ty turistické produkty, které vás zaujali, ověřili jste si je a uspokojili vaši potřebu získat zážitek.

Považuje však někdo toto za problém?  A tak se nám jeví dva pohledy na termín „mimosezóny“.   Provozovatel ve svém „zoufalství“ zajistit provoz v mimosezóně, jde na ceny na úrovni pořizovacích nákladů za službu (a někdy i pod ní). Někdy ty slevy zdůvodňuje tím, že je slibuje jen vybraným cílovým skupinám a nakonec je poskytne komukoliv, kdo k jeho zařízení najde cestu. Docela chápu to, že hotel raději osadí své pokoje za cenu, která je jen o málo vyšší, než jsou nezbytné náklady na jeho znovuzrození (úklid a praní prádla) a než nechat pokoj bezživotí chátrat. A pohled druhý? Připravit zajímavou nabídku, proč navštěvovat turistické cíle v mimosezoně.   Odlišit svoji mimo-sezónní nabídku od té sezónní a najít v ní výhody nejen finanční, nejen ve vztahu k cílovým skupinám, ale především k obsahu nabídky. Je to vůbec možné?  Napadá vás, co je typické pouze pro mimosezónu?  Mne ano. Fotografování podzimní a jarní přírody. Neumím moc fotit a tak bych uvítal, kdyby mne zkušený fotograf provedl krásami přírody v těchto mimosezónních ročních období a vedl mne k fajn fotkám, které převyšují svojí kvalitou mé dosavadní výtvory. Kdy jindy, než na ke konci zimy bych se měl naučit ořezávat ovocné stromy a svým amatérským přístupem jim neublížil. Kdy jindy bych se měl naučit lovit ryby přes díru v ledovém pokrytí vodní nádrže.  V kterou vhodnou roční dobu bych si měl uvědomit masopustní tradice? Těch námětů je řada a na těch webech chybí. Pojďme je doplnit a prosadit na čelní místa ve vyhledávačích.

„Kam pojedeme na výlet?“ a podobné otázky v období mimo hlavní turistické sezóny vyžadují více energie při hledání vhodných tipů, než v sezónách hlavních. V nich lze vyjet téměř „na blind“ a téměř všude se lze zapojit do zajímavého dění.

  

Nabídka v mimosezónně je ovlivňována podnebím, střecha nad hlavou a zateplený prostor omezí výkon některých aktivit. Eliminovat lze potřebu využívání volného času vyhledávání jednorázových akcí. Některé z nich probíhají i během delšího časového období. K těm určitě v naší zemi patří masopust.

 

Masopustem se nazývá období od Tří králů po Tučný čtvrtek před velikonocemi.

  

Během něj probíhají v místech třídenní veselice, taneční zábavy, zabíjačky a také svatby. V Praze se oživuje již několik let městská forma masopustu – karneval. Tato tradice láká nejen naše turisty, ale také zahraniční. Je však třeba v rámci produkování masopustů myslet na „diváka“ a umět je zapojit do děje a nechat je v místě utratit peníze. V tomto směru jsou ještě rezervy.

 

Příkladem úspěšné akce v posledních letech je oživení slavností Svatomartinského vína a Svatomartinské husy v listopadu.

 

Nabídky restaurací a v některých případech i měst a obcí je bohatá a slavností je tolik, že kdo chce, tak si na ně cestu najde. Jedná se vlastně o celostátně propagované akce a nelze předpokládat, že se jejich počet bude masově rozšiřovat.

V letní sezóně se nabízí účast na mnoha městských slavnostech, hudebních festivalech, oslavách různých výročí bitev, a pokud jejich návštěvnost přesáhne 5 tis. osob, tak je lze považovat za akce regionální. V mimosezóně nelze v extravilánu očekávat takový počet návštěvníků (snad kromě výročí bitvy u Slavkova v prosinci apod.) a je třeba připravovat nabídku menších akcí, ale o to lákavějších. Stovky lidí se naučilo již chodit na výlovy rybníků.

 

Adventní čas je obdobím, kdy se lidé snaží získávat nápady pro vánoční výzdobu a pro vánoční stůl. K tomu se nabízí řada výstav, na kterých řemeslníci předvádějí technologické procesy výroby ozdob a popř. pokrmů. To jsou samé tradiční akce.

Velmi těžce hledáme v nabídce akce typu: koncerty v jeskyních (stálá teplota po celý rok), zimní slavnosti – rozlučky se zimou, „zimní olympijské hry“ pro recesisty apod. Kdo přijde s nápadem a zajistí si podmínky k realizaci, určitě získá potřebnou klientelu.  Nudu z mimosezóny  je nezbytné využít. 

Léto je převážně spojováno s plavkami a šortkami, zima s oblečením na lyže či kožichem. A mimosezóna? Právě počasí ovlivňuje rozhodování lidí o pohybu v přírodě. „Nepůjdeme nikam, počkáme na lepší počasí, prší“, to lze zaslechnout.

 

Ještě horší je varianta, pokud ta věta zazní a chybí tam to „prší“. Také může zaznít:

 

„Mohlo by pršet, nemáme jistotu, že se vrátíme za sucha“. Tak přichází lidé o zážitky z využívání volného času v mimosezóně. A přitom jsou země, kde to počasí je stále takové divné, mží, poprchává, je chladněji. Třeba Island. A turistů tam jezdí více a více. A pak přichází na mysl staré známé pravidlo, že neexistuje špatné počasí, ale jen špatně oblečený turista.

Obléknout si to správné „na sebe“ na turistiku do jakéhokoli počasí vyžaduje dobré znalosti anebo dobré rady od prodejců oblečení, protože se z toho stává téměř vědní disciplína. Existují některá známá obecná pravidla (jako že je třeba mít v zimě více vrstev oblečení, než jednu silnou), ale důležitým vlivem je i vnímání teploty každým z nás. Individuální je vnímání pocitu chladu i pocitu tepla. Závisí to i na parametrech organismu, jak je kdo trénovaný, jak se věnuje otužování, apod.

Nejen vášniví turisté, ale i ti, které láká příroda a pohyb v tzv. outdooru se mohou vybavit tak, aby z pohybu měli výtečný pocit a zážitek. Je třeba se poohlédnout po kvalitním a funkčním oblečení, které je pohodlné, slušivé a „in“.  Začíná to termoprádlem (nemá studit a má udržovat stálou teplotu) a končí to svrchním oblečením, které je nepromokavé, vodotěsné, prodyšné a má odvádět vlhkost, kterou produkuje tělo. Dnes jsou k dispozici kvalitní materiály a tak slýcháme názvy:  softshell, fleece, pertex, gore-tex či např. nanovlákna.  Osobně je to pro mne dost složité a přiznám se, že ani nemám zájem se problematice podrobně věnovat a tak spoléhám na rady prodavačů. Nespoléhám však na nákupní centra, kde se mezi regály promenádují podavači zboží a ne fundovaní prodavači.  Tak směřuji do specializovaných prodejen, s nabídkou značkového oblečení a nechám si poradit odborníkem. Nabídka je široká a snažím se dávat přednost výrobkům českých výrobců, např. ATEX, WARMPEACE, LITEX, MOIRA, DRAPS……    A výsledkem je, že převážně trávím volný čas v přírodě tehdy, kdy na to mám čas a chuť, a ne kdy je k tomu vhodné počasí.