Chápání „sezóny“ v Česku Petr Kratochvíl, archiv redakce
Všeobecně lze sezónu chápat jako časové období v průběhu kalendářního roku, které souvisí nejčastěji s příslušným ročním obdobím a současně lišící se návštěvností turistické destinace. Současně by mohlo mít dopad na využívání veřejné dopravy a každopádně ovlivní hustotu provozu automobilů. Spojenými nádobami se sezónou jsou ceny za služby v cestovním ruchu. Sezónnost se projevuje zejména změnou typu turistické nabídky a poptávky v průběhu roku, složením návštěvníků, jejich množství, typů aktivit cestovního ruchu atp. a měřit se dá především tržbami v jednotlivých měsících roku za prodej služeb.
Sezónnost lze vyjádřit grafem:
Hlavní sezóna je částí roku, po kterou cestuje největší množství návštěvníků do dané destinace.V hlavní sezóně jsou ceny za služby vyšší až o jeden a půl násobek a jejich nabídka je také nejvyšší. V destinace je zaznamenám zvýšený pohyb turistů především automobily a v některých regionech i veřejnou dopravou, především formou speciálních linek pro převoz cyklistů či lyžařů. Vedlejší sezóna je část roku s druhou nejvyšší návštěvností v dané destinaci po hlavní sezóně.Mezisezóna se nachází mezi hlavní sezónou a mimosezónou, tedy období s nižší návštěvností turistické destinace. Ceny služeb jsou vyšší než v mimosezóně, ale jsou nižší než v hlavní a vedlejší sezóně.Mimosezóna tvoří tu část roku, ve které cestuje do dané destinace nejmenší množství návštěvníků, resp. jsou nejnižší výnosy.
K získání objektivního pohledu na sezónnost v cestovním ruchu v Česku je nezbytné mít potřebná statistická data. V tomto směru jsou k dispozici pouze některé údaje, především týkající se počtu ubytovaných v hromadných ubytovacích zařízeních a výsledky některých výzkumů, které se provádějí v krajích a turistických regionech, především v rezortu MMR ČR. Velký problém nastává, pokud potřebujeme statistiky za menší území, např. turistické oblasti či spádové oblasti.
Nejvíce návštěvníků přijíždí do Česka v letní sezónně, nejméně v lednu a únoru. Tento trend odpovídá i domácímu cestovnímu ruchu. Přesto není Česko považováno za zemi s výraznou sezónností (asi dvojnásobná návštěvnost v hlavní sezóně v porovnání s mimosezónou). Česko se chlubí zvyšujícími se příjmy z cestovního ruchu, ale bohužel ještě rychleji stoupají výdaje a tak celkové saldo, klesá. Od roku 2010 do roku 2013 kleslo o 10 mld. Kč na 48 mld. Kč.
Profil návštěvníka turistických destinací vyhodnocuje projekt agentury CzechTourism s názvem „Sběr dat – domácí cestovní ruch“. Z výsledků výzkumu podle zimních a letních období lze blíže pochopit profil návštěvníka jednotlivých turistických destinací Česka v hlavní a vedlejší sezóně.
Shrnutí vybraných vývojových trendů od roku 2010 s dopaden na sezónnost v turistických regionech lze v krátkosti popsat. Skutečností je, že se návštěvníci do regionů vracejí opakovaně a počet opakovaných příjezdů se také zvyšuje (v zimním období je trend vyšší než v letním). Je také fakt, že regiony v zimě získávají minimum nových návštěvníků. Zvyšuje se celková spokojenost s místy pobytu, velmi spokojených je již přes 50 % v zimě a již dvě třetiny v létě. Mezi regiony jsou i takové, u nichž spokojenost s pobytem v zimě klesá a v létě stoupá - Plzeňsko a Český les či Českolipsko a Jizerské hory. Spokojenost stoupá v létě i v zimě v Západočeských lázních, Východních Čechách a Střední Moravě a Jeseníky. V zimě se mírně délka pobytu prodloužila v roce 2011 na úkor jednodenních výletů. V létě je tomu naopak. Existují regionální disproporce. K prodloužení délky pobytu i jednodenních výletů došlo v Královéhradecku. V létě dochází k mírnému snížení dojezdové vzdálenosti - mírně nad 100 km od bydliště a návštěvníci cestují nejčastěji automobilem – cca 73 - 80 %. Zbytek cestuje rovnoměrně vlakem a linkovým autobusem. Počet návštěvníků, který využívá stravování v restauracích, především v létě, stoupá. Oproti předchozím obdobím v létě i v zimě ubývá těch, co je využívají pravidelně. Za poslední roky dochází ke snižování výdajů návštěvníků v zimě a přibývá domácích turistů. Jejich náklady stoupají v kategorii do 200 Kč nákladů na osobu a den (z 12 na 17 %), nejčastěji se pohybují kolem rozmezí 200 – 500 Kč (cca 42 %) a klesají výdaje u kategorie 501 – 2 000 Kč (ze 44 na 35 %). V létě je situace u kategorie nad 500 Kč pozitivní (z 36 na 40 %), ale celkové výdaje také klesají.
Atraktivity poznávacího cestovního ruchu zůstávají v zimě na cca 33 %, v létě klesají, i když si stále drží první pozici u domácího cestovního ruchu. Na významu získává relaxace – v zimě (z 14 na 21 %) i v létě (z 22 na 31 %). Kolísavý trend vykazuje pěší turistika především v zimě (vazba na počasí), mírný pokles zaznamenala v létě. V létě stoupl zájem o koupání, což odpovídá velmi teplému počasí v roce 2013.
Za 5 let se nashromáždilo, a ještě nashromáždí do konce roku 2014 velké množství údajů a ty lze studovat ZDE.
Určité zvyklosti a setrvačnost v uvažování negativně ovlivňuje rozvoj některých destinací. Např. dědictví od předků v podobě hradů, zámků, klášterů apod. má své pevné místo a nejde je přenášet do míst soustředěného cestovního ruchu, ale turisty přivádět k nim. I tak je ještě řada těchto subjektů, která uzavírá své prostory na zimu. Naštěstí se jejich množina zmenšuje. Vybudování nové infrastrukturu, s plným využitím po celý rok, je závislé na finančních zdrojích, které cestovní ruch postrádá. A tak je síla a potenciál v nabídce celoročně prováděných aktivit s menšími pořizovacími náklady.
Např. touhu po vzdělávání střední a straší generace lze uspokojovat výukou tance, vyzkoušením manuálních zručností při výrobě keramiky, výukou fotografování přírody, architektury apod.
Celoroční nabídka těchto aktivit vytváří v okresních městech předpoklady pro příliv této cílové skupiny. Důležité je rozložení poskytovaných aktivit během celého roku a zajišťovat je při velkém, ale i menším počtu přihlášených.
Tak jako získání návyků k návštěvě hradů je třeba získat návyky i pro aktivní využití volného času a cestovat za tím. Uskutečnilo se již několik pokusů, ale bohužel ihned po nezdaru prvních akcí byl celý projekt zrušen. Nelze přeci očekávat, že turisté budou jezdit tam, kde není nabídka. Dnes pouze nabídka rozhoduje o tom, kam turisté a návštěvníci přijedou. A to platí pro 365 dnů v roce.